Bůh a politika

Politika. To je slovo do pranice. Každý z nás na ni má svůj názor, často velmi intenzivní, a mnozí si ho vehementně obhajují. Však je to také jedno z našich základních ústavních práv volit podle svého vědomí a svědomí. Lze nějak stručně říci, jak se Bůh dívá na politiku a politiky a jaké (politiky nebo přesněji jaké jejich postoje a chování) Bůh ve svém slovu preferuje – a takové vyzdvihuje, protože budou přinášet více důležitých věcí z Jeho srdce než jen z programu své politické strany? 

Nejprve necháme mluvit samotné Boží slovo, potom demonstrujeme zjevené pravdy na některých politických programech a na konkrétních politicích. A na konci bude malý návod, jak každý můžeme tuto oblast posouvat v naší zemi k lepšímu – a pro ty, kteří jsou nebo se chtějí stát politiky, jak mít ještě mnohem větší Boží přízeň a požehnání.

„Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska.“ (1. Janův 4,8)

Spravedlnost a právo jsou pilíře tvého trůnu, před tebou jde milosrdenství a věrnost.“ (Žalm 89,15)

„Králům se hnusí svévolně jednat, vždyť spravedlnost upevňuje trůn.“ (Přísloví 16,12)

Milosrdenství a věrnost chrání krále, milosrdenstvím podepře svůj trůn.“ (Přísloví 20,28)

„…odstraní-li se svévolník z blízkosti krále, jeho trůn bude upevněn spravedlností.“ (Přísloví 25,5)

„Jestliže král soudí nuzné podle pravdy, jeho trůn bude upevněn provždy.“ (Přísloví 29,14)

“…dobrota jeho trvá navěky“. (2. Korintským 9,9)

„Vládcové nejsou přece hrozbou tomu, kdo jedná dobře, nýbrž tomu, kdo jedná zle. Chceš, aby ses nemusel bát vládnoucí moci? Jednej dobře, a dostane se ti od ní pochvaly. Vždyť je Božím služebníkem k tvému dobru. Jednáš-li však špatně, máš proč se bát, neboť nenese meč nadarmo; je Božím služebníkem, vykonavatelem trestu nad tím, kdo činí zlo.“ (Římanům 13,3-4)

Nejprve tedy shrňme, kdo určitě dobrým politikem není:

a) svévolník, který usiluje hlavně o svůj osobní prospěch nebo prospěch své strany na úkor svěřeného města či národa.

b) Ten, kdo trestá (či neodměňuje) dobré (například nadměrným zdaněním), a naopak nechává beztrestně či bez omezení bujet zlo a špatnost.

c) A nakonec i ten, kdo to sice na počátku myslí (ideologicky či naivně) „nějak dobře“, ale navzdory částečně dobrému úmyslu jeho koncept není funkční až do konce, takže v konečném důsledku nepřináší dobro, ale trápení, zmar, chudobu, nebezpečí, úpadek atd.

To může demonstrovat slavný výrok ruského premiéra Viktora Černomyrdina po neúspěšné měnové reformě roku 1993 – „Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky."

Dobrá politika je tedy:

a) odpovědná a spravedlivá („co rozséváš, to budeš sklízet“ = dobro odměnu, aby mohlo ještě více růst; zlo omezení či postih, aby ho ubývalo).

b) když vidí bující zlo nebo potenciálně rostoucí problém, řeší ho v zárodku, místo aby ho nechala znásobit a přesunula jiným (např. dluhy dětem nebo problémy nějakých států jiným – každý, kdo žil v paneláku ví, že když praskne v horním patře trubka s vodou, není řešením vyzývat všechny dolní byty k tomu, aby přijaly co nejvíce vody – ale vyměnit tu prasklou trubku, tj. vyřešit problém v místě vzniku a nenechat ho se šířit dál (pak se nedá bydlet v celém domě). O staletí dříve říkávali – když vidíš jít děti se sirkami jít si hrát do stodoly na seno, radši jim vezmi sirky hned – abys nemusel později volat hasiče alespoň pro záchranu domu.

c) Milosrdenství a věrnost k potřebným nemají donekonečna tolerovat lenost či svévolné chování, ale vést k vděčnosti za druhou šanci se postavit na vlastní nohy a změnit svůj úděl k lepšímu (kdekoliv to lze).

d) A dobrota k těm opravdu potřebným, kteří si nijak pomoci nemohou, a stejně tak nové koncepty a politiky mají být tak promyšlené, aby byly dobré až do konce a do důsledků, včetně péče o seniory, vážně nemocné – nebo např. i energetické či ekologické politiky, které mají v konečném důsledku zlepšovat životy lidí, ne výrazně poničit průmysl, znásobit ceny energií a sekundárně všeho ostatního. Je to skutečně „dobrota Boží, která trvá navěky“, nebo jen další demonstrace Černomyrdinova citátu, která přinese výrazné zhoršení života mnoha lidí (kromě kont některých politiků a příjemců dotací)?? Pravda jednou vyjde najevo, ale moudří, prozíraví lidé se „selským rozumem“ vidí komplex důsledků ještě dříve, než začnou. Hledejme tedy takové politiky (i životní přátele, partnery, vedoucí), jejichž postoje a plány či projekty vedou k vyváženému komplexu dobrých důsledků. A varujme se jen líbivé propagandy těch, o nichž v dlouhodobém důsledku platí, že „cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly“.

Mnozí politici či osobnosti, kteří dosáhli něčeho pozoruhodného a ovlivnily životy statisíců či desítek miliónů lidí výrazně k lepšímu, měli nějakou životní touhu či poslání vycházející z Božích hodnot. Opravdu tu nedoporučujeme žádnou politickou stranu, ale pro inspiraci se podívejme na historické i současné příklady politiků nejrůznějších stran, kteří v něčem zásadním skutečně pomohli (i kdyby jinde byli nedokonalí – oni či programy jejich stran): 

V historii mnozí křesťanští vládci bránili Evropu před likvidačními nájezdy Tatarů, Turků aj., takže nám zůstal zachován relativně svobodný systém založený na tom nejlepším z judaismu, křesťanství a římského práva. 

První americký prezident George Washington a mnozí další věřící otcové zakladatelé USA se pokusili vtělit do ústavy USA nezcizitelná lidská práva a vytvořit svobodné státní zřízení mnohem lepší než evropský feudalismus. 

Britský poslanec William Wilberforce zasvětil svůj život práci na zrušení otroctví. 

I T.G. Masaryk, který vyvedl Čechy ze „Žaláře národů“ do svobodného vlastního státu, měl vyšší inspiraci (pro sebe i pro nás) než jen pozemské ideály a vůdce – říkal „Ježíš, ne Caesar.“

Britský premiér Winston Churchill se dokázal vzepřít nacismu a inicioval jeho porážku. 

Prezident Václav Havel usiloval o pád komunismu, o svobodu a demokracii. 

Slovenský premiér Eduard Heger se po 80 letech oficiálně omluvil jménem vlády přeživším holokaustu za to, jak se Slovenský štát za Druhé světové války nesmírně krutě choval k židovským spoluobčanům. Jeho kroky vedou ke zmírnění historických bolestí i k zásadnímu zlepšení vztahů mezi národy. (odkaz)

Pražští poslanci Václav a Marek Bendovi (otec a syn) se aktivně vzpírali totalitnímu režimu a demonstrovali Boží hodnotu funkční rodiny jako nejlepší jednotky pro šťastný osobní život i dlouhodobě fungující společnost.

Ostravský poslanec Aleš Juchelka přetavil svoji bolest z rodinné ztráty do úspěšných změn sociálních zákonů, aby efektivněji pomáhaly opravdu potřebným a postiženým. (video)

Brněnský docent a poslanec Zdeněk Koudelka svojí neutuchající láskou k právu i zdravému rozumu usiluje o zachování rovnováhy spravedlnosti, funkčních řešení a svobody ve společnosti. 

Senátor Libor Michálek se svojí touhou po spravedlnosti nemohl jinak než opakovaně odhalovat korupci nebo finanční úniky (a ušetřil nám miliardy). (více zde a zde)

Poslanec Marek Výborný z Pardubicka dokázal nedávno v Parlamentu prosadit spravedlivý a vyvážený institut „Milostivého léta“ – biblický koncept umožňující oddlužení desetitisíců rodin, ale při zachování férového přístupu vůči věřitelům. Jeden z nejlepších příkladů správné kombinace atributů Boží vlády – spravedlnosti, milosrdenství, pravdy pro jednorázovou druhou šanci těm, kteří chtějí napravit své chyby a být poctiví. (video ) A když předloni náhle zemřela jeho manželka, rezignoval na post předsedy parlamentní strany, aby mohl být s dětmi, protože „táta je více než politik“. Kolik z nás by chtělo tak příkladného rodiče či životního partnera, který by nás (nebo naše děti) nikdy nenechal na holičkách! Demonstruje tím to nejlepší, co člověk může ukázat: lásku, věrnost a dobrotu samotného Boha, který miluje každého člověka a říká mu (i tobě): “Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.“ (Bible, Židům 13:5)

Kéž by tak mimořádných a hodnotově založených lidí a politiků (i jejich dobrých politik) bylo řádově více! Protože se (v době psaní tohoto textu) blíží volby (ostatně, nějaké volby jsou téměř každý rok), zkusme kromě vlastního hlasování pro ty hodnotově nejlepší kandidáty žádat Boha o lepší vládce, než jaké si zasloužíme – třeba takto:

„Pane Bože, vím, že jako národ hřešíme, reptáme a mnohé kazíme. Odpusť nám to, prosím, a měň lidská srdce i atmosféru v naší zemi, aby se tady lépe žilo. Inspiruj lidi, aby volili ty nejlepší, a dopřej nám, prosím, lepší vládce, než si zasloužíme, aby se tu šířila Tvoje vláda – spravedlnost, milosrdenství, svoboda, pravda a dobrota – stále více. Děkuji Ti za to. Amen.“

A přesto jde ještě o mnohem více než o politiku. Jde o tvé srdce, tvůj život. Pokud nejsi v životě šťasný(á), naplněný(á), popř. tam, kde v životě nezakoušíš Boží blízkost, lásku a pomoc, můžeš požádat Boha, aby zjevně jednal v tvém srdci a přinesl ti „nebe na zem“. Mnozí nezakouší ten nejdůležitější vztah a rozměr, který Ježíš nazval v nejznámější modlitbě „Otče náš“. Žiješ v tom šťastném a naplněném vztahu s milujícím Bohem, kdy On se o tebe stará jako ten nejlepší Otec, který tě nikdy neopustí a nikdy se tě nezřekne? Když máš krizi nebo nouzi, je ti blízko a viditelně pomáhá? Ježíš přišel na zem a přemohl hřích i smrt, abychom takový vztah s Bohem mohli navázat, pokud chceme – třeba touto modlitbou:

„Pane Bože, dávej mi poznávat stále více svoji blízkost, pomoc – a sebe samotného. Kéž by Tvoji dobrotu neničilo zlo a hřích, aby v mém životě zůstávala až navěky – spolu s Tebou! Proto Tě prosím, Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, odpusť i moje hříchy a chyby, uzdravuj a naplňuj moje srdce, abych dokázal(a) stále více vidět a prožívat Tvoji lásku a dobrotu všude, kde jsem. Provázej a ochraňuj mě (i mé blízké) na všech cestách tady na zemi a dopřej mi strávit věčnost s Tebou. Staň se mým Pánem a Spasitelem. Děkuji Ti, že mě nikdy neopustíš a nikdy se mě nezřekneš. Amen.“

S laskavým svolením autora převzato z Ježíš Tě má rád.cz