7 vrchů vlivu očima Komenského

Jan Amos Komenský celý život pracoval na vizi nápravy věcí lidských. O tom, že věci lidské nejsou v pořádku, neměl během třicet let trvající války pochyby asi nikdo. Sám Komenský zažil v životě mnoho těžkostí, ve dvanácti letech se stal sirotkem, ve třiceti mu zemřela žena a dvě děti, stal se vyhnancem z vlasti, v polském Lešně mu shořely knihy a stíhala ho jedna rána za druhou. Přesto, nebo právě proto v sobě nalezl takovou touhu po obnově lidských záležitostí. Přes 40 let pracoval na knize Obecná porada o nápravě věcí lidských, kterou však nedokončil. V loňském roce, kdy bylo 350. výročí Komenského úmrtí, jsme vydali výběr z Obecné porady s názvem To nejlepší z Komenského, Obecné porady o nápravě věcí lidských. Z této knihy budu dnes čerpat.

Na úvod potřebuji vyjasnit jednu věc. Mezi křesťany převládá pojetí, že na konci věků nastane velké odpadnutí, budou války, pohromy a rozmůže se nepravost a láska mnohých vychladne. A pak přijde Antikrist. Toho nakonec zabije Ježíš dechem svých úst a nastane Boží království. Ano, Bible skutečně ukazuje tento scénář. Ale na druhou stranu tam máme i opačná zaslíbení, která mluví o tom, že před koncem povstane krásná církev, která připraví cestu Králi Ježíši, a pak on přijde. Pojďme se podívat na dva takové verše:

"Proto čiňte pokání a obraťte se, aby byly smazány vaše hříchy a přišel čas Hospodinův, čas odpočinutí, kdy pošle Ježíše, Mesiáše, kterého vám určil. On musí zůstat v nebi až do chvíle, kdy bude všechno nové." Sk 3,21

"Ježíš jim řekl: Amen, pravím vám, až se Syn člověka při obnovení všeho posadí na trůn své slávy, tehdy i vy, kteří jste mne následovali, usednete na dvanáct trůnů..." Mt 19,28

Jak tomu můžeme rozumět? Je možné, že před příchodem Ježíše nastane obnova všech věcí a pak přijde Pán. Nebo v průběhu oněch událostí bude započat proces obnovy všech věcí, který vyvrcholí konečnou a slavnou vládou Krista. Tady by tedy měla církev sehrát kolektivní roli Eliáše (Mt 17,11) a připravit cestu Králi slávy, podobně jak to učinil Jan Křtitel při prvním příchodu Krista. Když začal Komenský mluvit o tom, že by křesťané měli přijmout vizi obnovy věcí lidských, hned začal být napadán, že slibuje zlatý věk, a to je utopie, která odporuje Písmu sv. On se tehdy ohradil a ukázal, že o nápravu máme usilovat i v případně, že by vše šlo jen z kopce dolů:

Projevuje se tu však, namítne někdo, marnost záměrů a sen o zlatém věku. Na to odpovím. Znám takové, kteří doufají, že ke konci světa se církev dostane do lepšího stavu, a že tudíž nastane pokojný, osvícený a zbožný věk, ale i takové, kteří se neobírají ničím jiným než obavami ze smutných a stále horších poměrů (dokud nepřijde ten, jenž učiní konec světu a pohromám a poté přinese svým počátek blažené věčnosti). Rozhodně však popírám, že by si tento pranepatrný rozpor zasloužil vyústit v tak velké spory, jež by měly ztěžovat, nebo dokonce znemožnit spojení porad o nápravě věcí. Ať už je pravda to nebo ono, my o nápravě přece uvažovat musíme. Jestliže ještě zbývá napravený věk, nezakazuje se nám zkoumat jeho řád a stát se tak pomocníky Boží dobroty. Je-li však příchod Páně již přede dveřmi, zavazuje nás to připravovat Pánu cestu: nejen tím, že se my, věrní křesťané, budeme vzájemně nabádat a podněcovat, nýbrž i tím, že budeme vyzývat i svět nevěřících a budeme mu ukazovat cesty k obrácení. Tak jako to svým slovem činil při hrozící již záhubě před potopou Noe, v Sodomě Lot, v Egyptě Mojžíš a Áron, v Jeruzalémě proroci a apoštolové. I kdyby nám nikdo nenaslouchal, my přesto své duše zachráníme jako oni dávní světci. Krátce řečeno, ať se obrátíme kterýmkoli směrem, přesvědčujeme se o nutnosti úvah o nápravě. Běda tomu, kdo se odvažuje stát v cestě Bohu! 

Uvedu jeden příklad. Asi všichni křesťané po celém světě se již dva tisíce let modlí modlitbu Páně neboli Otčenáš. Hned jako první tam najdeme prosbu, či spíše proklamaci: Přijď tvé království. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Za co prosíme? Co vyhlašujeme? Aby na zem přišlo Boží království. Není tam: Přijď tvé království do nebe, protože tam už je. Ani: Přijď tvé království do církve, protože jde o celou zemi, všechny národy. Boží vizí je, aby jeho království přišlo do všech národů, ke všem lidem. Aby mohli zakusit Boží milost a stali je Božími dětmi. A jak vypadá Boží království na zemi? To je objasněné hned v druhém verši: Buď tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi. Představ si nebe, místo pokoje, lásky, bezpečí, odpočinutí, spravedlnosti, dokonalé krásy a svornosti mezi všemi. Přesně to se má stát na zemi. Jde o jakousi projekci nebe na zem.

Často však nastává ten problém, že my si na zemi budujeme svoje království. A je jedno, jestli je to naše církev či sbor, naše firma, naše rodina či škola... My chceme být těmi nejvyššími, kteří mají poslední slovo ve všem, a realizujeme svoje plány a vize a toužíme po uznání od druhých lidí. Jenže to pak není Boží království, ale naše království. Je třeba porozumět tomu, že se máme poddat velkému Králi, protože jen on ví, co je pro nás a naši církev či byznys to nejlepší. My jsme jen správci v jeho církvi, v jeho firmě, nebo jeho škole.

Boží vize pro církev a svět je veliká:
"Povstaň a rozjasni se, protože ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou Hospodinova sláva. Hle, temnota přikrývá zemi, soumrak národy, ale nad tebou vzejde Hospodin a ukáže se nad tebou jeho sláva. K tvému světlu přijdou národy (tedy nevěřící lidé a vůbec všichni), a králové k jasu, jenž nad tebou vzejde. Iz 60, 1-3Věříš tomu, že se to stane? Nevíme kdy, nevíme přesně jak, ale pokud to Bůh řekl, tak se to stane.

Pán Ježíš používá také obraz o světle, které přitahuje lidi stejně, jako je jím ve tmě přitahován hmyz.

"Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen, aby svítila všem lidem v domě. Mt 5,14-15

Platí to jak pro církev jako společenství věřících, tak i pro jednotlivé křesťany. Město je tou církví a lampa jsou jednotlivci. Každý jednotlivec i každá církev má vydávat záři, která bude druhé inspirovat a přitahovat. Město na hoře - tím se dostáváme k horám vlivu.

Pokusím se nyní popsat Komenského pojetí jednotlivých vrchů a jeho návrh, jak danou oblast můžeme reformovat. Je to jen základní náčrt. Začnu u vrchu církve.

Vrch církve

Už jsme se toho dost dotkli. Prorok Izajáš nesl Boží vizi o tom, jak přijde Boží království na zemi, a popsal ji dost přesně. Byl vidoucím, a proto viděl věci, které se v budoucnu naplní. Zatím se nenaplnily, proto můžeme s nadějí očekávat, že se uskuteční.

"I stane se v posledních dnech, že se hora Hospodinova domu bude tyčit nad vrcholky hor, bude povznesena nad pahorky a budou k ní proudit všechny národy. Mnohé národy půjdou a budou se pobízet: Pojďme, vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit po jeho cestách a my po jeho stezkách budeme chodit." Iz 2,2-3

Boží hora bude tedy vyvýšena nad ostatní vrchy vlivu. Někdy jsme v této oblasti skeptičtí a s úlohou církve ve společnosti už moc nepočítáme. Nějak jsme na roli církve jako reformátora rezignovali. Ale Bůh nikoli.Všechny národy budou hledat Boha a půjdou do jeho domu, na jeho horu. Budou hledat Boží přítomnost, protože ucítí, že jen tam je skutečný život. Mluví to jak o Izraeli, tak o církvi. Nevěřící lidé se budou navzájem povzbuzovat k hledání Boha, když uvidí záři, která vystupuje z církve.

K tomu jsou však potřebné tři věci - církev musí být svatá, jednotná a musí následovat Boží řád, principy Božího království. K tomu se chystám zpracovat samostatnou přednášku.

Vrch politiky

Osobně jsem často mezi křesťany slýchal: Do politiky nechoďte, je to špinavá a světská věc a určitě by tě odvedla od Ježíše a jeho evangelia. Také jsem tomu tak věřil. Ať tomuto světu vládnou lidé světští. Jenže pak jsem si uvědomil, že je v tom problém a rozpor. Modlíme se, aby naši vládci dobře vládli, a přejeme si, aby dělali "křesťanská" rozhodnutí. Jak by mohli, když mají úplně jiný základ, jiné hodnoty a křesťanství vůbec nechápou?! A přitom my sami do politiky jít nechceme. Není to alibismus? Není to snad útěk před odpovědností za tento svět, do kterého nás Pán postavil?

Když se řekne politika, představíme si vládce, kteří hledají jen svůj prospěch, peníze, moc a slávu a hrabou jen pro sebe. Hádají se mezi sebou, lžou lidem a hrají divadlo. Nic příjemného na pohled. Do takové politiky se křesťanům nechce. Možná je zde taková situace právě proto, že v této oblasti chybí sůl země, to znamená křesťané, které Bůh povolal ke službě v oblasti vlády. Ti by mohli přinést změnu hodnot, myšlení, kultury i atmosféry v politice. A zabránili by rozkladu hříchu, stejně jako sůl brání rozkladu masa.

Jaké bylo Komenského pojetí politiky? Komenský vnímal politiku jako velice široký pojem, který se týká každého člověka. To znamená, že každý člověk je politik, protože každý něčemu či někomu vládne. Od narození se každý člověk učí vládnout věcem, okolnostem, sobě samému a druhým lidem. Musí se naučit oblékat, uklízet, komunikovat s druhými. Když má pak dítě například králíčka, učí se mu vládnout jako král:-). A co tedy znamená vládnout? Sloužit mu! Chránit ho, pravidelně ho krmit, pečovat o něj, vyměňovat mu hobliny atd. Když ho bude mučit, půjde o zneužití vlády. A úplně stejně je to v politice. Buď může autorita sloužit a chránit anebo může ponižovat a nadřazovat sebe nad druhé.

K vládě nad světem nás Bůh určil hned při stvoření světa:
"Bůh stvořil člověka... A Bůh jim požehnal a řekl jim: Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad vším živým, co se na zemi hýbe." Gn 1,27-28

Božím plánem pro Izrael bylo, aby se stal hlavou, ne chvostem. Hlava je řídící, vládnoucí orgán.
"Hospodin tě učiní hlavou a ne chvostem, budeš vždycky stoupat výš a neklesneš níž, když budeš poslouchat příkazy Hospodina..." Dt 28,13

Co je cílem politiky dle Komenského:
Vlastním cílem politiky je duševní smír mezi lidmi…  Avšak sotva se najde nějaká říše, církev, škola, domácnost či lidská mysl tak dobře sladěná, aby si v nich vše pomáhalo a nic ničemu nepřekáželo. Příčinou toho je, že se téměř nikdy nenamáháme ve prospěch celku a všude převládají soukromé zájmy… Kolik hlav, tolik názorů, tolik tužeb, tolik různých úsilí. Každý si o sobě myslí, že pravdu má jen on sám (nebo jeho strana) a ostatní že jsou blázni.

Jaké principy pro politiku Komenský zastával?
1. Vláda je služba druhým.
2. Vládnout se má pomocí rozumu, nikoli násilí.
3. Vládnoucí má hledat prospěch celku, ne jen svůj či své strany.
4. Vládnoucí musí jít příkladem.
5. Vládnout může jen ten, kdo umí vládnout sám sobě.

Další citáty: Být jiným nadřízen není podle záměru Boha i přírody nic jiného než jiným sloužit. Proto ten, kdo je nadřízený, má být pro svou pospolitost tím, čím je slunce pro svět.

Vláda člověka nad člověkem se má uskutečňovat pomocí rozumu, nikoli násilí. Vzhledem k tomu, že ovládaný je stejně jako ty obdařen svobodnou vůlí, nelze ho ovládat jinak než rozumem. Násilí je nástrojem vhodným ke zničení člověka, ne však k jeho nápravě.

Uvažme stav věcí veřejných. Jejich základem je vláda nad sebou samým, protože nic nemůže vykonávat vládu, není-li samo zvládnuto, a nikdo nemůže vládnout jiným, pokud zároveň, nebo ještě spíše dříve než jiné, neovládá sebe.

Vrch vzdělávání

Ohledně vzdělávání nám má Komenský mnoho co říci. Vždyť je to přece Učitel národů. Kdo by neznal jeho velké objevy na poli pedagogiky, především pak jeho didaktické metody? Můžeme je zde zmínit, protože stále nebyly plně implementovány do vzdělávacích systémů. A některé, zdá se, nebyly dosud ani objevené.

1. Celoživotní vzdělávání.
2. Univerzální vzdělávání (holistické), které je zaměřené nejen na intelektuální poznání, ale na výchovu k skutečnému lidství, tedy na budování charakteru a prosociálních dovedností. Vzdělávání pro všechny a učení se všemu a komplexně.
3. Zážitkové vzdělávání, neboli škola hrou či škola na jevišti. Schola ludus
4. Obrázkové učebnice a interaktivní výukové materiály. Orbis pictus
5. Výuka v souvislostech, tedy princip jít od poznaného k nepoznanému. Komenský to přirovnává k žebříku, na kterém chybí některé příčky. Pokud chybí jedna, lze nohy natáhnout a překonat to, ale pokud chybí tři, už se tam člověk zastaví a tu mezeru nepřekoná.
6. Výuka bez násilných metod a zastrašování.

Stojí však za zmínku i jedna Komenského málo známá teze, a to je teorie praxe a chrese. Teorii známe. Praxe je v Komenského pojetí neutrální činnost, ale chrese je užitečná činnost. Nejde tady jen o to umět teorii využít v praxi, ale správně a s užitkem ji využít nejen pro sebe, ale i pro druhé. Uvedu to na příkladu. Mám nůž a dostanu teoretickou výbavu, jak se má používat. Mohu s ním jen tak bezúčelně krájet a řezat různé věci, ale bez užitku. Jen trávím volný čas a nic nevytvářím. Ale používám ho správně dle instrukcí. Nebo jím mohu něco vyřezávat, nebo krájet nějaké plodiny. To už je chrese. A nejlépe když u toho budu myslet na užitek i pro druhé lidi. A pak existuje zneužití, dá se zneužít cokoli, a to nastane v případě, kdy nůž použiji například k násilí na druhých lidech.

Je tedy třeba věci užívat v souladu s jejich účelem. O tomto se moc nemluví, zřejmě kvůli tomu, že ve společnosti nepanuje shoda na tom, co je účelem věcí a jaké je tedy jejich správné užití. Při přemýšlení nad reformou vzdělávacího systému stojí za to přijmout i tyto Komenského metody a principy, které dosud nebyly pochopeny.

Citáty k tématu: Cílem vzdělávání bude moudrá správa života a všeho, co činíme a snášíme (zejména uplatňování lásky). Cílem bude dbát, aby nám, přeneseným do životního shonu a zaměstnání, nepřišlo nazmar nic ze vzdělání, mravů a zbožnosti, jež jsme nahromadili v letech mládí, ale spíše, aby se všechno teprve teď opravdu využilo. Vždyť celý užitek moudrosti spočívá v moudrém užívání života.

Musíme tedy především dosáhnout toho, aby se každá veřejná škola stala veřejnou dílnou ctností.

Učit se všestranně... Děje se to tím, že vždy a všude spojujeme příklady, pravidla a cvičení. Neboť bez příkladů se ničemu nenaučíme snadno, bez pravidel ničemu rozumově, bez praxe ničemu pevně. Uši věří jiným, oči sobě, zatímco ruka, jazyk a mysl drží věci přímo. Proto musíme hledět, aby věci byly přenášeny od sluchu k zraku a odtud do rukou.

Škola má být dílnou lidskosti, nikoli mučírnou ducha.

Vrch kultury

Vrch kultury je někdy zaměřován jen na umění, ale je to širší pojem, který se týká kultivace osobnosti a kultivace společnosti a z nich vyplývá. Latinské slovo kultura znamená pěstovat rostliny. I dnes se pojem kultura používá v tomto smyslu. Jde o pěstování člověka, šlechtění jeho osobnosti. Cílem umění je tedy povznést lidi k Bohu skrze emocionální či spirituální zážitek prostřednictvím hudby, zpěvu, obrazů, filmů atd. Umění má moc zjevovat Boha a jeho lásku a vznešenost přímo lidským srdcím, jaksi obejít rozum a dotknout se přesně nitra člověka. Tímto způsobem je možné lidi vtahovat do osobního vztahu s Bohem a do Božího království.

V současnosti je kultura vyprázdněná, je jakoby bez obsahu. V umělecké tvorbě se odráží prázdnota, frustrace, která se projevuje plochým násilím, pudovostí, pasivitou a beznadějí. Proto je nezbytné umělecké tvorbě vrátit obsah. Ten obsah, který bude lidi pozvedat, kultivovat, rozvíjet, inspirovat, provokovat, probouzet a aktivovat.

Ovšem do kultury spadá i celkově životní styl, stravování, vztahy, sexualita, zdraví, odpočinek, sport, a vše, co jakkoli formuje naše vnímání světa a naše hodnoty a priority.

Komenský by fascinován krásou tohoto světa a viděl v něm Boží řád, který ukazuje na velkolepé dílo Stvořitele.

Citáty: Všechno krásné, rozkošné a sladké, a je toho mnoho, ukazuje, že je někde pramen krásy a radosti, z něhož jsou tyto potůčky vyvedeny...

Všechny takové věci nás odkazují k Bohu, protože nám přinášejí nasycení (jestliže jich však někdo užívá déle nebo silněji, působí nudu a omrzelost). Když nás totiž odhánějí, protože jsme jich sytí, naše touha nemůže zůstat bez obsahu a hledá si vždy nějaké potěšení. Ale všechny stvořené věci nás od sebe odhánějí. A co je to jiného než věčné svědectví a volání všeho stvořeného: My nejsme to, co hledáš, člověče!

Dát se uchvátit láskou ke krásným věcem je přirozené, ale přesto, nutíš-li někoho k lásce k něčemu, co nechce, byť by to bylo i to nejkrásnější, vzbudíš místo lásky nenávist. Láska je záležitost dobrovolná.

Filosofie je rozjímáním o smrti. Neboť jistě nejlepší částí filosofie je naučit se zemřít, rozuměj dobře zemřít. Zemřít není žádné umění, smrt přijde sama, ale dobře zemřít je umění nad umění.

Vrch rodiny

Rodina je základní buňkou státu a celé společnosti. Boží nepřítel se rodin tak bojí, že na ně bez přestání útočí. Komenský ukazuje na neduhy, které sužují rodiny. Je vidět, že se za ta čtyři století nic moc nezměnilo:
Patriarchové dávali dobrý příklad, že začínali u svých rodin, když si přáli nápravu lidských poměrů... Těchto svatých příkladů se nedbá. Tím se stává, že přemnohé rodiny nejsou nic než chlívky prasečí a stáje dobytčí, kde se nestarají o nic než o krmení břicha. A to ještě zmateně, poněvadž není žádné pravé svornosti, věrnosti a ctnosti mezi manžely, mezi rodiči a dětmi...

Vše začíná odpovědností a povinností manželů, které Komenský popisuje takto:
Manžel je povinen živit a chránit manželku. Její povinností zase je přizpůsobovat se svému choti a ctít ho. Společnou povinností obou je vzájemně si projevovat lásku a věrnost, aby jeden druhému nebyl odporný a nevěrný. Napomenutí týkající se výběru manželky. Je třeba zvolit si manželku se třemi "P", to znamená pobožnou, počestnou a prozíravou. A jestliže je to možné, pak také pěknou a peněžitou.

Co je dle Komenského základem soužití lidí v rodině?
Základem symbiotiky je láska mezi manžely, rodiči a dětmi, bratry a sestrami, pokrevními i nepokrevními příbuznými i mezi známými.

Jak má probíhat výchova dětí v rodině?
Vyučovat znamená vést. Vede pak ten, kdo předchází. Nevyučují tedy ti, kteří nepředcházejí stále příklady, to jest poroučejí dělat, co sami nedělají... Dobré příklady se musejí dávat poněkud nenuceně, aby děti necítily, že se lidé schválně kvůli nim chovají vzorně, nýbrž aby věřily, že tomu už tak bývá.

Pokud se vztahy v rodině poruší, je třeba je napravit vzájemným odpuštěním, smířením a láskou:
Vše na tomto světě se dá napravit jen jemným teplem lásky.

Vrch médií

Média mají přinášet světlo a pravdu. Média jsou mocným nástrojem k osvobození anebo k zotročení lidí i národů. Dnes mají média daleko větší vliv než kdy dříve. Jsou nástrojem k formování veřejného mínění, a tudíž mají dosah na utváření hodnot v celé společnosti. Pokud jsou zneužívané, dochází k manipulaci, překrucování informací, mlžení atd.

Komenský byl zastáncem výchovy ke kritickému myšlení. Říkal:
Nevěř všemu, co se k věření předkládá. Zkoumejte vše a přesvědčujte se o všem sami.

Varoval před domněnkami, které jsou pravděpodobné, ale nejsou pravdivé:
Poněvadž žijeme v době, v níž vládnou domněnky a každodenně se rodí nové..., není dnes totiž nic tak nepravdivého, aby se to někomu nezdálo pravdivým, ani tak nesmyslného, aby v tom zase jiný nenalezl zalíbení a nedal k tomu souhlas.

Slova jsou obaly věcí, je třeba, aby tam byla ta věc a nemluvilo se jen bezobsažně a neurčitě:
Pokud mluvíš, říkej věci, a ne slova. Slova jsou totiž obaly věcí, a když obaly zbavíš obsahu, k čemu pak budou? Věci budou k užitku, jestliže budou správně vyjádřeny. Proto nemluv tak, aby ses zalíbil, ale abys vzdělával, ne tak, abys ukazoval vnější lesk věci, ale věc samu. Pravdě přísluší prostá řeč.

Mluvit máme jen tam, kde je to potřeba a pokud se užívá řeč, má se tak dít k užitku druhých:
Jazyka musíme užívat ve prospěch bližního, nikoli ve prospěch vlastní. Mluvit se má tam, kde je to nutné, a kde to nutné není, má se mlčet.

Vrch byznysu

Podnikání a tvoření je součástí výbavy člověka. Podnikavostí a tvořivostí je člověk podobný svému stvořiteli, který stále něco tvoří a podniká. Podnikavost je odlišná od pracovitosti. Pracovitost může být mechanická vůle k činnosti, zatímco podnikavost vyžaduje odvahu jít do nových věcí, vzít na sebe riziko neúspěchu, selhání a krachu. Podnikatelé jsou vzorem svojí vynalézavostí, cílevědomostí, odvahou, vytrvalostí a odolností vůči překážkám a těžkostem.
Zároveň je v podnikání i nebezpečí, které spočívá v lásce k penězům, spoléhání na majetek a pýše. Proto apoštol Pavel píše Timoteovi, aby napomínal ty, kteří jsou bohatí: "Těm pak, kteří jsou bohatí v tomto světě, přikazuj, ať nejsou pyšní a nedoufají v nejisté bohatství, nýbrž v Boha, který nás štědře opatřuje vším, co potřebujeme; napomínej je, ať konají dobro a jsou bohatí v dobrých skutcích, štědří, dobročinní, a tak ať střádají dobrý základ pro budoucnost, aby obdrželi pravý život." 1 Tm 6,17-19

Komenský ukazoval, jak lidé napodobují vše, co Bůh učinil v přírodě:
Nenaučili jsme se snad stavitelství od hnízdících ptáků, hrnčířství od vlaštovek, tkaní od pavouka, uspořádání domácnosti od mravenců, uspořádání společnosti od včel, plaveckému umění od ryb atd? Cokoli který tvor dělá, učí nás, jak to máme dělat my, je-li toho třeba. Lidské vynálezy nejsou vskutku nic jiného než napodobení přírody, ať na to lidé pomysleli (že napodobují Boha), nebo ne.

K podnikání je nezbytná cílevědomost, zaměření na správný cíl:
Vezmi si k srdci tato pravidla věčné moudrosti: Moudrý člověk má všude přihlížet k cíli, k prostředkům a konečně ke způsobu jejich užití čili jistému provádění. Nedělej tedy nic, u čeho neznáš cíl, prostředky, způsob. Cíl je žádoucí sám o sobě, prostředky jen kvůli cíli.

Závěr

Závěrem chci uvést, že bez Boha není možná žádná náprava, a i kdyby se nějaká náhodou vydařila, bude bez užitku, pokud neposlouží ke spáse lidské duše. Nejde tedy o vylepšení starého člověka, ale spíše o to, aby nový člověk, znovuzrozený z Ducha Božího, přinášel ovoce svého zbožného života nejen pro Boha, ale také pro společnost, a tím ji formoval, obohacoval a přitahoval k nebeskému Otci podle slova Pána Ježíše: "Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích." Mt 5,16

K tomu se váže poslední citát Komenského:
Mimo tuto cestu navrácení se k sobě a v sebe, k Bohu a v Boha, nelze doufat v žádnou spásu, v žádný klid, v žádné štěstí. Ať je hledá člověk v sobě nenapravený kdekoli, přece je nenajde, ale hledáním se unaví, unaven bude želet, žalem bude lkát, lkáním bude zoufat a zoufáním zhyne. Světlo není jinde než ve světle, pokoj než v pokoji a všechno než v jednom.

David Loula